Este sítio Web é um projeto sem fins lucrativos e não comercial do Museu do Totalitarismo, criado com o objetivo de preservar o máximo de informação possível sobre o maior rapto de sempre de cidadãos checoslovacos (checos e eslovacos) no estrangeiro. O sítio utiliza principalmente materiais fornecidos por Lubomir Sazeček, um participante direto no rapto.
Agradecemos aos seus autores pelos materiais, na convicção de que juntos contribuímos da forma mais valiosa para a preservação permanente dos factos e da memória da nação.
O rapto de cidadãos checoslovacos em Angola teve lugar em 12 de março de 1983, durante a guerra civil em Angola. O movimento rebelde UNITA capturou 66 cidadãos checoslovacos, incluindo mulheres e crianças, na cidade angolana de Alto Catumbela, que tinham sido enviados para restabelecer o funcionamento de uma fábrica de papel local. Os peritos checoslovacos eram acompanhados na missão pelas suas mulheres e filhos. Os cidadãos checoslovacos raptados foram depois obrigados a marchar em direção à base da UNITY no sul do país, a 1300 quilómetros de distância. Em junho de 1983, as mulheres e as crianças foram libertadas e, por fim, foram também libertados sete homens doentes. Um ano mais tarde, a 23 de junho de 1984, foram libertados os restantes vinte homens.
(fonte: Wikipedia.org)
Časová os účasti v Alto Catumbela a zajatí
Autorom časovej osi je Lubomír Sazeček
11.11.
1975
Vyhlášení nezávislosti Angoly, odchod Portugalců, paralýza průmyslu
Podzim,
1977
Rekonstrukce továrny CCPA v Alto Catumbela, první technici z ČSSR
Jaro,
1978
Příchod prvních technologických expertů z ČSSR, půlroční stáže, první lékař
Podzim,
1978
Obsazení rozhodujících pozic v technologii CCPA, permanentně více než 20 techniků
Jaro,
1979
Uvedení všech technologických celků CCPA do zkušebního provozu
Léto,
1979
První roční kontrakty, první rodinní příslušníci, stálé obsazení Pôsto Médico
1980
- Příchod techniků na ENE, energetický uzel v Alto Catumbela, s cílem výstavby 22 kV linky do
okresního města Ganda, přítomnost několika portugalských expertů v CCPA i ENE - techniků v CCPA okolo 30, obsazení zajištují GŘP (gen. ředitelství papíru a celulózy) České a
Slovenské republiky, celkový počet Čechoslováků dosahuje 60–70 osob
Říjen,
1980
Příjezd 8-členného teamu zdravotníků na Pôsto Médico, kubánší technici v CCPA
1981
- První dvouleté kontrakty expertů, příjezdy celých rodin, počet čs. občanů nad 80
- Příjezd 20ti kubánských učitelů, množí se útoky na energetickou sít a kolony automobilů
1982
- První úbytek expertů na Pôsto Médico i v CCPA, počet čs. občanů na konci roku v AC klesl na 69
- Pokračují útoky na energetickou sít a kolony automobilů, nastávají technologické potíže v CCPA
17.1.
1983
Po útoku na hydroelektrárnu v Lomaum, vyřazena továrna CCPA z provozu (viz foto – bod 4.)
31.1.
1983
Odchod kubánských učitelů z AC
7.2.
1983
Jednání zástupců čs. ZÚ s kubánskými diplomaty o bezpečnostní situaci v oblasti AC. Další
jednání, včetně účasti min. obrany gen. Dzůra, probíhala během celé doby až do útoku na AC.
26.2.
1983
Jednání Gažo, Greé – Payama, Ndalo v AC o bezpečnosti v oblasti. Dány bezpečnostní záruky ze strany Angoly
12.3.
1983
Přepadení AC a únos 66 Čechoslováků, prvních 27 km
14.3.
1983
Začátek přesunu ze zádržného tábora na jih; první kontakt ZÚ se zástupci MČK
9.4.
1983
19.4.
1983
Smrt Jaroslava Navrátila, ušel 731 km
20.4.
1983
Pohřeb J. Navrátila
30.4.
1983
Ivanova skupina je v cíli, na Jambě, uvádí 1100–1150 km pěšky, 700 km nákladním autem
26.5.
1983
2.6.
1983
Oddělují se od nás Portugalci
3.6.
1983
První automobil dorazil na Jambu, odhadujeme až 1800 km
4.6.
1983
Druhý automobil také dojíždí na Jambu
8.6.
1983
Přesun hlavní skupiny na Slonovku, všichni pohromadě
25.6.
1983
Novináři na Slonovce
26.6.
1983
Odjezd dětí a žen na Jambu, dostali jsme poštu z domova
29.6.
1983
pan Navara a jeho výslechy, odjezd Pocse, Homoly, Viludy, Kociána, Kozmy, Szenteho a Klaka
30.6.
1983
První skupina před cestou do Prahy v Kinshase na letišti
1.7.
1983
Po 111 dnech je 45 zajatých v Praze
14.7.
1983
Ve čtvrtek během dopoledne, po desáté hodině, jsme vojáky vyzváni ke slušnému oblečení. Po této nepříliš jasné, ale nám známé formulaci, se někteří převléknou do vyfasovaných vzorovaných košil a jdeme s naším poručíkem a kapitánem k jango. (pokračovanie v dokumente)
16.7.
1983
Setkání s poslanci EP, roztržka a 19. 7. návrat na Slonovku
13.9.
1983
Ivan odvezen na operaci kýly, Michl tamtéž se zápalem testes
19.9.
1983
Honza odvezen do nemocnice, prý se zápalem “testiculos“. Byl na tom po zdravotní stránce celou dobu zajetí vůbec velmi špatně.
13.10.
1983
Novináři a MSF, lékaři bez hranic na Slonovce, kontrolují náš stav?
23.10.
1983
Lékaři UNITA na Slonovce, kontrolují náš stav?
1.11.
1983
Vládní vyhláška odškodňující unesené občany; 20 mužů kromě ušlé mzdy za rok navíc, ani korunu!
4.11.
1983
Nabídka na jednání s UNITA
12.12.
1983
Dopisy z ČSSR
18.12.
1983
První neděle od 14. 8. strávená společně, poté už každá
28.12.
1983
Další novinář, RTP točí krátký dokument, J. Michl je interviewován
2.1.
1984
Začíná měsíční období zdravotních problémů mnohých z nás
27.1.
1984
1.2.
1984
Přijel „vytěžovací“ důstojník, vyslýchal pět kolegů
7.4.
1984
Přivezli Jugoslávce Ivana Sudena
17.4.
1984
Chiguchi nám oznamuje, že dohoda s našimi úřady proběhla a řeší se modality našeho
propuštění
24.4.
1984
Návštěva MČK
12.5.
1984
Odvezli Chorvata I. Sudena
26.5.
1984
Opouštíme Slonovku a jedeme na Jambu
20.6.
1984
Euforie nás neopouští, setkání se Savimbim, prohlídka MČK
21.6.
1984
Novináři na Jambě, večer propouštěcí ceremoniál a cesta na polní letiště UNITA a do
Johanesburgu
22.6.
1984
V Kinshase po 21 hodině a okolo 23 odlet speciálem do Prahy
23.6.
1984
8:30
20 mužů přistává na staré Ruzyni po 469 dnech s UNITA
27.9.
1984
Předání státního vyznamenání „Za statečnost“ premiérem Lubomírem Štrougalem
27.5.
1985
ČT uvedla televizní film „Deník angolské lékařky“ (rež. V. Kavčiak), poprvé a naposledy!
15.11.
1986
Setkání zajatců v Brně za pozornosti StB, L. Sazeček sledován (veden spis), E. Pál vyslýchán
1.2.
1987
Konečné vyrovnání ušlých platů za dobu zajetí
Trochu “oneskorene” (2.1.2024) nám dnes Slovenská pošta doručila darček do Múzea totality.
Ide o bankovky platné v Angole v dobe, kedy boli vojenskou protivládnou organizáciou unesení 66 občania Československa. Bankovky nám do zbierky Múzea totality ku knihám a ostatným materiálom z Českej republiky zaslal účastník únosu Lubomír Sazeček.
Osobné stretnutie štyroch rukojemníkov únosu po 40. rokoch a tlačová konferencia pre médiá
21.6.2024, Bratislava
Účastníci únosu 66 Čechoslovákov v Angole, sa stretli v Bratislave a v Múzeu totality v Seredi
Vo štvrtok sa na pozvanie Museu do Totalitarismo, v Bratislave pri príležitosti 40. výročia prepustenia posledných rukojemníkov zajatých v roku 1983 v Angole stretli štyria priamy účastníci únosu Jozefína Parayová, Kristýna Szenteová, František Zlocha a Lubomír Sazeček.
Verejnosti aspoň z časti porozprávali o únose v Alto Catubela, útrapách počas pochodu angolskou džungľou a ukázali originálne oblečenie, doklady, ručne písaný denník Františka Zlochu a Kristýna Szenteová dokonca aj oblečenie, v ktorom pochod absolvovala. Zaujala aj lyžička na pochode z dreva vyrobená jej manželom.
O únose k výročiu Lubomír Sazeček napísal:
40. výročí návratu z angolského zajetí
Dne 18. 6. 2024 to bude 40 let, kdy 20 československých mužů uslyšelo po 15 měsících afrického zajetí: „Jedete domů!“ Ani tomu nechtěli věřit! Celou dobu zajetí jim totiž stále lhali.
Před 41 lety byli 12. 3. 1983 angolskou protivládní organizací UNITA uneseni v Alto Catumbela, spolu se čtyřiceti naturalizovanými Portugalci, čs. odborníci a jejich rodinní příslušníci. Jednalo se o 66 osob, mezi nimi 21 dětí mezi 2 až 15 lety a 17 žen. Zajatci absolvovali v průběhu 76 dní 1326 km dlouhý pochod angolskou divočinou, který tehdy nepřežil 37letý Slovák J. Navrátil. Dalších cca 1800 km absolvovali na dvou náklaďáčcích vyprahlým bušem v devíti dnech. Po 111 dnech, 30. 6. 1983 bylo propuštěno všech 21 dětí a 17 žen. S nimi i 7 nejvíce nemocných mužů. Zbývajících 20 mužů muselo strávit ještě celý rok v internačním táboře, v buši, než se našim diplomatům, za pomoci MČK a osobní účasti Belgičana J. Wolfa, vyjednalo jejich propuštění.
Múzeum totality Sereď, které schraňuje velké množství dokladů, dokumentů a tiskovin, vztahujících se k této události, je poskytlo médiím. Na tiskovce se účastnili dvě z tehdy zajatých žen Jozefa Parayová a Kristýnka Szenteová. A dva z mužů, František Zlocha a Lubomír Sazeček, kteří se vrátili domů právě před 40 lety, 23. 6. 1984, po 469 dnech zajetí!
Lubomír Sazeček, přímý účastník popsaných událostí
V médiách o 40. výročí únosu
Entrevista com Lubomir Sazeček,
um dos checoslovaques raptados em Angola
Biografia de Lubomír Sazeček
Lubomír Sazeček, nascido em 30.1.1950 em Lukavec, então distrito de Lovosice, atualmente Litoměřice. Tinha oito irmãos, depois da escola primária recebeu formação na SCHZ Lovosice e, desde 1970, trabalhou na SEPAP Štětí.
Em 1981 foi destacado para o Alto Catumbela, Angola, no âmbito de uma missão de assistência técnica, onde formou trabalhadores locais na produção e branqueamento de pasta de papel na única fábrica de pasta de papel da região!
Foi um dos checoslovacos raptados em 12.3.1983. Em 1984, a 23 de junho, regressou do cativeiro à Checoslováquia.
Descreveu as suas experiências desde o tempo que antecedeu a sua captura e o seu próprio cativeiro nos seus livros "Capturado em Angola" - "Antes da chegada da UNITA", "Emboscada e Marcha", "Um Ano no Mato".
Em 2009, juntamente com o realizador Jan Mančuška, visitaram alguns dos locais associados aos acontecimentos no Alto Catumbela e à marcha que se seguiu. A viagem deu origem ao documentário televisivo "Capturados em Angola" e ao quarto volume do livro "Capturados em Angola - 25 anos depois"!
Lubomír Sazeček vive em Brno desde 1984. É um pensionista ativo desde 2011.
(fonte: Wikipedia.org)