Táto webová stránka je neziskovým a nekomerčným projektom Múzea totality vyhotoveným v záujme zachovania maximálneho množstva informácií o doteraz najväčšom únose československých (českých a slovenských) občanov v zahraničí. Na stránke sú použité najmä materiály poskytnuté priamym účastníkom únosu Lubomírom Sazečkom.
Za materiály ďakujeme ich autorom vo viere, že sme spoločne tým najhodnotnejším spôsobom prispeli k trvalému zachovaniu faktov a pamäti národa.
Únos československých občanů v Angole se odehrál 12. března 1983 během občanské války v Angole. Povstalecké hnutí UNITA zajalo v angolském městě Alto Catumbela 66 československých občanů včetně žen a dětí, kteří tam byli vysláni s úkolem obnovit provoz místní papírny. Československé odborníky na misi provázely jejich manželky a děti. Unesení českoslovenští občané byli následně donuceni k pochodu směrem k základně UNITY na jihu země vzdálené 1300 kilometrů. 19. dubna zemřel ve věku 37 let Slovák Jaroslav Navrátil. V červnu 1983 byly propuštěny ženy a děti a posléze také sedm nemocných mužů. O rok později, 23. června 1984, bylo propuštěno zbylých dvacet mužů.
(zdroj: Wikipedia.org)
Časová os účasti v Alto Catumbela a zajatí
Autorom časovej osi je Lubomír Sazeček
Podzim,
1977
Rekonstrukce továrny CCPA v Alto Catumbela, první technici z ČSSR
Jaro,
1978
Příchod prvních technologických expertů z ČSSR, půlroční stáže, první lékař
Podzim,
1978
Obsazení rozhodujících pozic v technologii CCPA, permanentně více než 20 techniků
Jaro,
1979
Uvedení všech technologických celků CCPA do zkušebního provozu
Léto,
1979
První roční kontrakty, první rodinní příslušníci, stálé obsazení Pôsto Médico
1980
- Příchod techniků na ENE, energetický uzel v Alto Catumbela, s cílem výstavby 22 kV linky do
okresního města Ganda, přítomnost několika portugalských expertů v CCPA i ENE - techniků v CCPA okolo 30, obsazení zajištují GŘP (gen. ředitelství papíru a celulózy) České a
Slovenské republiky, celkový počet Čechoslováků dosahuje 60–70 osob
Říjen,
1980
Příjezd 8-členného teamu zdravotníků na Pôsto Médico, kubánší technici v CCPA
1981
- První dvouleté kontrakty expertů, příjezdy celých rodin, počet čs. občanů nad 80
- Příjezd 20ti kubánských učitelů, množí se útoky na energetickou sít a kolony automobilů
1982
- První úbytek expertů na Pôsto Médico i v CCPA, počet čs. občanů na konci roku v AC klesl na 69
- Pokračují útoky na energetickou sít a kolony automobilů, nastávají technologické potíže v CCPA
17.1.
1983
Po útoku na hydroelektrárnu v Lomaum, vyřazena továrna CCPA z provozu (viz foto – bod 4.)
31.1.
1983
Odchod kubánských učitelů z AC
7.2.
1983
Jednání zástupců čs. ZÚ s kubánskými diplomaty o bezpečnostní situaci v oblasti AC. Další
jednání, včetně účasti min. obrany gen. Dzůra, probíhala během celé doby až do útoku na AC.
26.2.
1983
Kednání Gažo, Greé – Payama, Ndalo v AC o bezpečnosti v oblasti. Dány bezpečnostní záruky ze strany Angoly
12.3.
1983
Přepadení AC a únos 66 Čechoslováků, prvních 27 km
14.3.
1983
Začátek přesunu ze zádržného tábora na jih; první kontakt ZÚ se zástupci MČK
9.4.
1983
19.4.
1983
Smrt Jaroslava Navrátila, ušel 731 km
20.4.
1983
Pohřeb J. Navrátila
30.4.
1983
Ivanova skupina je v cíli, na Jambě, uvádí 1100–1150 km pěšky, 700 km nákladním autem
26.5.
1983
2.6.
1983
Oddělují se od nás Portugalci
3.6.
1983
První automobil dorazil na Jambu, odhadujeme až 1800 km
4.6.
1983
Druhý automobil také dojíždí na Jambu
8.6.
1983
Přesun hlavní skupiny na Slonovku, všichni pohromadě
25.6.
1983
Novináři na Slonovce
26.6.
1983
Odjezd dětí a žen na Jambu, dostali jsme poštu z domova
29.6.
1983
pan Navara a jeho výslechy, odjezd Pocse, Homoly, Viludy, Kociána, Kozmy, Szenteho a Klaka
30.6.
1983
První skupina před cestou do Prahy v Kinshase na letišti
1.7.
1983
Po 111 dnech je 45 zajatých v Praze
14.7.
1983
Ve čtvrtek během dopoledne, po desáté hodině, jsme vojáky vyzváni ke slušnému oblečení. Po této nepříliš jasné, ale nám známé formulaci, se někteří převléknou do vyfasovaných vzorovaných košil a jdeme s naším poručíkem a kapitánem k jango. (pokračovanie v dokumente)
16.7.
1983
Setkání s poslanci EP, roztržka a 19. 7. návrat na Slonovku
13.9.
1983
Ivan odvezen na operaci kýly, Michl tamtéž se zápalem testes
19.9.
1983
Honza odvezen do nemocnice, prý se zápalem “testiculos“. Byl na tom po zdravotní stránce celou dobu zajetí vůbec velmi špatně.
13.10.
1983
Novináři a MSF, lékaři bez hranic na Slonovce, kontrolují náš stav?
23.10.
1983
Lékaři UNITA na Slonovce, kontrolují náš stav?
1.11.
1983
Vládní vyhláška odškodňující unesené občany; 20 mužů kromě ušlé mzdy za rok navíc, ani korunu!
4.11.
1983
Nabídka na jednání s UNITA
12.12.
1983
Dopisy z ČSSR
18.12.
1983
První neděle od 14. 8. strávená společně, poté už každá
28.12.
1983
Další novinář, RTP točí krátký dokument, J. Michl je interviewován
2.1.
1984
Začíná měsíční období zdravotních problémů mnohých z nás
27.1.
1984
1.2.
1984
Přijel „vytěžovací“ důstojník, vyslýchal pět kolegů
7.4.
1984
Přivezli Jugoslávce Ivana Sudena
17.4.
1984
Chiguchi nám oznamuje, že dohoda s našimi úřady proběhla a řeší se modality našeho
propuštění
24.4.
1984
Návštěva MČK
12.5.
1984
Odvezli Chorvata I. Sudena
26.5.
1984
Opouštíme Slonovku a jedeme na Jambu
20.6.
1984
Euforie nás neopouští, setkání se Savimbim, prohlídka MČK
21.6.
1984
Novináři na Jambě, večer propouštěcí ceremoniál a cesta na polní letiště UNITA a do
Johanesburgu
22.6.
1984
V Kinshase po 21 hodině a okolo 23 odlet speciálem do Prahy
23.6.
1984
8:30
20 mužů přistává na staré Ruzyni po 469 dnech s UNITA
27.9.
1984
Předání státního vyznamenání „Za statečnost“ premiérem Lubomírem Štrougalem
27.5.
1985
ČT uvedla televizní film „Deník angolské lékařky“ (rež. V. Kavčiak), poprvé a naposledy!
15.11.
1986
Setkání zajatců v Brně za pozornosti StB, L. Sazeček sledován (veden spis), E. Pál vyslýchán
1.2.
1987
Konečné vyrovnání ušlých platů za dobu zajetí
Trochu “oneskorene” (2.1.2024) nám dnes Slovenská pošta doručila darček do Múzea totality.
Ide o bankovky platné v Angole v dobe, kedy boli vojenskou protivládnou organizáciou unesení 66 občania Československa. Bankovky nám do zbierky Múzea totality ku knihám a ostatným materiálom z Českej republiky zaslal účastník únosu Lubomír Sazeček.
Osobné stretnutie štyroch rukojemníkov únosu po 40. rokoch a tlačová konferencia pre médiá
21.6.2024, Bratislava
Účastníci únosu 66 Čechoslovákov v Angole, sa stretli v Bratislave
Vo štvrtok sa na pozvanie Múzea totality, v Bratislave pri príležitosti 40. výročia prepustenia posledných rukojemníkov zajatých v roku 1983 v Angole stretli štyria priamy účastníci únosu Jozefína Parayová, Kristýna Szenteová, František Zlocha a Lubomír Sazeček.
Verejnosti aspoň z časti porozprávali o únose v Alto Catubela, útrapách počas pochodu angolskou džungľou a ukázali originálne oblečenie, doklady, ručne písaný denník Františka Zlochu a Kristýna Szenteová dokonca aj oblečenie, v ktorom pochod absolvovala. Zaujala aj lyžička na pochode z dreva vyrobená jej manželom.
O únose k výročiu Lubomír Sazeček napísal:
40. výročí návratu z angolského zajetí
Dne 18. 6. 2024 to bude 40 let, kdy 20 československých mužů uslyšelo po 15 měsících afrického zajetí: „Jedete domů!“ Ani tomu nechtěli věřit! Celou dobu zajetí jim totiž stále lhali.
Před 41 lety byli 12. 3. 1983 angolskou protivládní organizací UNITA uneseni v Alto Catumbela, spolu se čtyřiceti naturalizovanými Portugalci, čs. odborníci a jejich rodinní příslušníci. Jednalo se o 66 osob, mezi nimi 21 dětí mezi 2 až 15 lety a 17 žen. Zajatci absolvovali v průběhu 76 dní 1326 km dlouhý pochod angolskou divočinou, který tehdy nepřežil 37letý Slovák J. Navrátil. Dalších cca 1800 km absolvovali na dvou náklaďáčcích vyprahlým bušem v devíti dnech. Po 111 dnech, 30. 6. 1983 bylo propuštěno všech 21 dětí a 17 žen. S nimi i 7 nejvíce nemocných mužů. Zbývajících 20 mužů muselo strávit ještě celý rok v internačním táboře, v buši, než se našim diplomatům, za pomoci MČK a osobní účasti Belgičana J. Wolfa, vyjednalo jejich propuštění.
Múzeum totality Sereď, které schraňuje velké množství dokladů, dokumentů a tiskovin, vztahujících se k této události, je poskytlo médiím. Na tiskovce se účastnili dvě z tehdy zajatých žen Jozefa Parayová a Kristýnka Szenteová. A dva z mužů, František Zlocha a Lubomír Sazeček, kteří se vrátili domů právě před 40 lety, 23. 6. 1984, po 469 dnech zajetí!
Lubomír Sazeček, přímý účastník popsaných událostí
V médiách o 40. výročí únosu
Rozhovor s Lubomírom Sazečkom,
jedným z unesených Čechoslovákov v Angole
Životopis Lubomíra Sazečka
Lubomír Sazeček, narodil se 30.1.1950 v Lukavci, tehdy okres Lovosice, nyní Litoměřice. Měl osm sourozenců, po základní škole se vyučil v SCHZ Lovosice a od roku 1970 pracoval v SEPAP Štětí.
V roce 1981 delegován v rámci technické pomoci do angolské Alto Catumbela, kde v jediné celulozce v oblasti zaučoval místní pracovníky ve výrobě a bělení celulozy!
Byl jedním z unesených Čechoslováků 12.3.1983. V roce 1984, 23.6., se vrátil ze zajetí do ČSSR.
Své zkušenosti z doby před zajetím ale i vlastní zajetí popsal ve svých knihách „Zajati v Angole“ – „Než přišla UNITA“, „Přepadení a pochod“, „Rok v buši“.
V roce 2009 spolu s režisérem Janem Mančuškou navštívili některá místa spojená s událostmi v Alto Catumbela a následným pochodem. Z cesty vznikl televizní dokument „Zajati v Angole“ a čtvrtý díl knihy „Zajati v Angole – Po 25ti letech“!
Od roku 1984 Lubomír Sazeček žije v Brně. Od roku 2011 jako aktivní důchodce.
(zdroj: Wikipedia.org)